Červen 2014

Přízrak

15. června 2014 v 17:50 | Monča |  básně

Po lese chodí ladně jak víla,
její kůže je hebká a bílá.
Jako cinkání zvonečků zní její smích,
tančí neslyšně jako, když padá sníh.
Vlasy její jsou barvy noci,
spatříš ji a není ti pomoci.
V měsíčním světle se zračí její tvář,
z očí jí vychází jakásy zář.
Zpívá sladce jako vánek,
přivodí ti rychlý spánek.
A potom, když se probudíš,
Její přízrak uvidíš.
Přiblíží se blíž a blíž
Je to jen sen, to snad víš...

černobílá

1. června 2014 v 17:01 | Monča |  básně
Stoupáme vzhůru...
Nebo padáme dolů.
Jednou rukou mě hladíš
a pak ode mě rychle pádíš.
Je lepší ohlížet se zpět
nebo jít neohroženě vpřed.
S tebou si nejsem jistá ničím,
jen jako vzduch okolo tebe fičím...
Když temnota mě obklopuje,
světlo skrz ní prostupuje.
Ale ty tu nejsi...
a já jdu do světla ať už jsi, kde jsi